Řepka olejka je významnou plodinou českého zemědělství. Podobně důležité postavení má také v jiných zemích Evropy, ale též Severní Ameriky a Asie.
V mnoha zemích se pěstuje na výrazně větších plochách a lokálně i s vyšším zastoupením v osevním postupu, než tomu je v České republice. Přesto, podle nám dostupných informací, v očích veřejnosti v zahraničí výrazně převládá její pozitivní vnímání nad negativním.
Rozkvétající žlutá pole jsou považována za symbol začátku klimaticky příjemnější části roku, jsou voleny„Královny řepkového kvítku“, cyklostezky vedoucí kolem či přímo skrz řepková pole bývají osazeny informačními tabulemi
o významu této plodiny pro včely, výrazně žlutá barva je oceňována v jinak často fádní krajině, apod.
V naší vlasti se řepka takové popularitě netěší. V médiích se naopak často objevují informace o„žlutém zlu“, které zvyšuje erozi půdy a vyčerpává osevní postupy, zabíjí srnčí zvěř, hubí včely a trápí osoby alergické na pyl. Řepkový olej bývá považován za nepříliš vhodný pro lidskou výživu s tím, že se hodí spíše do motorů, které ovšem poškozuje. A tak bychom mohli pokračovat dále.
Není smyslem této publikace nekriticky vychvalovat vlastnosti řepky. Její pěstování má jistě i sporné stránky, ostatně jako většina věcí okolo nás. Chtěli bychom však uvést na pravou míru některá nejčastěji se vyskytující tvrzení, jež je možno s opravdu vysokou pravděpodobností označit za mýty…
myty-a-fakta-o-pestovani-a-zpracovani-repky-olejky-v-cr